Po delší době zase máme hotel se snídaní. Ranní kroky míří právě tam. Poprvé v USA po dvou letech potkáváme plastové talíře a nádobí. Překvapilo nás to. Až 10. den! V Kalifornii 2016 byly tak dva dny, kdy jsme naopak z plastu a plastem nejedli. Příjemná změna.
Dneska máme jeden jediný program těšíme se na něj už od dubna, kdy jsme kupovali lístky. Domácí zápas New England Patriots v prvním kole NFL 2018. Dokonce nám vyšlo i počasí. Je 15 °C, pro nás úplně supr. Zápas samotný začíná v 13 hodin. U každého fotbalového zápasu jsou extrémní problémy s dopravou. Je potřeba na konkrétní místo vměstnat kolem 70 000 lidí. Takže vymýšlíme, že vyrazíme po desáté a projdeme si okolí. Je tam vybudované celé městečko pro fanoušky.
Nápad dobrý, realizace pokulhává. Pár mil před stadionem, kdy stojíme v nepohyblivé a pět pruhů široké zácpě. Místo 15 minut to jedeme hodinu. A to to američtí policisté nepodceňují. Ubírají pruh směrem z města a rozšiřují tím příjezd. Po akci je to naopak. Snaží se vytřískat maximum a přidávají jízdní pruh naopak na výjezdu.
Jinak vlasy furt drží zelený.
Aspoň se můžeme kochat tím, jak jsou tím ostatní návštěvníci v pohodě. Většina přijela nějakým velkým pickupem a vybalila gril. Sedí, povídají, popíjejí a v klidu čekají, až to celé vypukne. Po zápase se ti samí vracejí zpátky k autům, znova startují gril a čekají, až se silnice znovu uvolní. 🙂 Prostě pohodová odpočinková neděle. Pro ně veliký svátek. Parkoviště jsou na to připravena. Všude mají Toi Toiky a barely na odpad. Parkování v době zápasu stojí 40 dolarů. Jiné dny je zadarmo.
Máme nakonec dost času na proťapání areálu, ale i stadiónu. Dáváme si obídek a pomalu se přesunujeme na naše místa. Stadión nám přijde roztomile kompaktní. I z ochozů se musí dobře koukat. My ale sedíme ve 14. řadě hned za brankou. Před každým zápasem v USA hraje jejich hymna. Tentokrát to mají tak načasované, že nám na poslední slova přelétají nad hlavou stíhačky.
Zápas začíná naším 3 a ven. Všichni nespokojeně odfrkují. Změní se to asi za minutu, kdy obrana zvládne fumble. Hned v následujícím útoku letí pass Brady – Gronkowski, takže si užíváme GronkSpike ze 30 metrů. Včetně vítězného tanečku. 🙂 Skvělý!
Nastává tradiční americké plácání se všema v okolí, řvaní i tanečky. Oproti zápasu ve Phoenixu se tady méně dřepuje. O to víc se tu ale křičí, když je na míči soupeř. Specifikum amerického fotbalu, na které jsem si dlouho zvykala. Vždycky se fandí jen obraně. Teda vlastně…dělá se co největší bordel, aby soupeřův útok neměl klid a neslyšel se při rozehrávce. Naopak když jsou domácí na míči, bývá na stadionu klid a ticho, aby měli na vystavění útoku ideální podmínky. Když pak přijde třetí down, z reproduktoru se dokonce ozývá lodní siréna, aby ten hluk ještě podpořila.
O poločase nastupuje kapela místní vysoké školy a hrajou Thriller od Michaela Jacksona. Je jich 300 a kreslí na hřišti obrazce, které od nás nejsou moc dobře viditelné. Ještě že máme tenhle problém jen s kapelou. 🙂
Zápas je takový poklidný. Už jsme hráli rozhodně lepší fotbal. Ale Houston nic moc nepředvedl. Aspoň to tak celou dobu vypadalo. Aby se Ráďa mohl ale i stresovat, tak se na konci přiblížili na rozdíl jednoho TD. A v posledních dvou minutách i tlačili. Dokonce tak, že na poslední akci šel Gronk bránit do redzony, aby nebyla Hail Mary. A abychom zažili OPRAVDU všechno, tak jsme viděli Toma běžet. Splněno do posledního detailu. 🙂 Konečný výsledek 27:20 pro domácí.
Po zápase ještě čekáme a fotíme se. Nemá smysl běžet a pak stát zase v zácpě. Američani jsou velký prasata…to co po nich na místě zůstává je hnus. Proťapeme se ještě po areálu, ať trošku protáhneme nohy a k autu vyrážíme později. Na parkovišti sedí ti samí lidé u svých grilů a ještě oslavují vítězství. Přesto i tak trošku stojíme v koloně, ale není to tak strašné.
Po cestě se stavujeme ještě nakoupit večeři a jedeme na hotel. Zbytek dne zakončujeme u televizních přenosů dalších zápasů a taky si poprvé pereme.
Snad jsem zvládla přenést zážitek i pro nefotbalové fanoušky. 🙂