Dneska jdeme na fotbal. Juchúúúú, ale aby to byl článek aspoň trošku pro všechny, tak se jen krátce zamyslím nad místním stravováním.
V hotelu jsme tentokrát se snídaní a dokonce poprvé i s kuchyňkou. Smutně koukám hned jak to zjistím, takže jsme si večer museli uvařit. 🙂 Domácí kuchyně už mi hodně chyběla, i když jsme vybrali kořeněné maso tak, že pláču ještě půl hodinky. Také tu je naprosto nemožné sehnat jakékoliv bezlaktózové cokoliv. Pouze v jediném obchodě jsme viděli mléko, ale nic jiného. Když si to pak člověk hodí do googlu např. s názvem shopu, ve kterém je, tak mu s nejvyšší relevancí vyjede arašídové máslo, 🙂 (což je vlastně pravda, ale…). Hezky se to na mě projevuje. Ekzém na a kolem pusy už je veliký a rty rozpraskané až do krve. Povedlo se mi sehnat enzym laktázy, který by se měl polknout před snězením čehokoliv mléčného a mělo by to potlačit reakce, ale asi pozdě. Ve snídaních jsme odkázaná poslední týden na chleba s hořčicí. Šunky tu mají bez chuti. Vše ostatní je s mlékem nebo minimálně máslem, žervé nebo jogurtem – zn. ideál. Tak to jsou takové drobné mínusy. 🙂
Jako v každé poušti se přes den schováváme v nákupáku. Povede se nám sehnat i první dary nejen pro nás. Do hotelu se vracíme na obídek a ve čtyři vyrážíme z hotelu směrem ke stadionu. Na stadion to máme necelou míli pešky. To je zhruba stejně daleko jako nejhorší parkoviště, které je u stadionu k dispozici. 🙂 Venku je 43 °C ve stínu a nás čeká 20 minut ťapání na sluníčku. Po cestě se není kde schovat. Bereme si každý půllitru vody z mrazáku. Je skoro celá zmrzlá. Pro představu: cca v polovině cesty nejen, že už v láhvi žádný led neplave, ale flaška už není ani orošená, po 20 minutách už je voda dokonce vlažná. Naštěstí první fronta – bezpečnostní prohlídka jim jde moc pěkně od ruky a jako bonus je ve stínu.
Na stadion si nesmíte přinést téměř nic. Dokonce mají certifikované průhledné plastové kabelky pro ženy. Radek konstatuje, že je aspon pěkně vidět, co za bordel sebou nosíme. 🙂 Já se vešla se svým pasem k němu do kapsáčů a v ruce jen mobil. Další fronta na kontrolu vstupenek je už u vchodu do budovy, ze které proudí ledový klimatizovaný vzduch a čeká se tam krásně. Je to pěkně vidět i na kapele, kteří trénovali ve svých hábitech na sluníčku na tréninkovém hřišti. První pohled na stadion je božský. Jsme jedni z prvních, kteří se dovnitř dostanou. Má kapacitu 75 000 diváků.
Zápas začíná v 19.30, ale my se proboxovali dovnitř už v 16.30. V Americe před zápasem jsou většinou placené tzv. tailgate party nebo samozřejmě kamarádské, ale na to tu známe málo lidí :-). Místo, kdy se lidi potkají před zápasem, grilují, pijí, kecají a společně se baví. U některých zápasů je to placená VIP věc s občerstvením. Tady je zdarma, protože je to první zápas celé sezóny (pití a jídlo si musíme koupit sami). Dostáváme se do red zony. Jsou připravená sezení a x televizí, na kterých běží zápasy z ostatních stadionů, stánky s občerstvením, atp. Zabíráme židle a kupujeme si náš oblíbený Bud Light – Margarita. A to se Radek půl roku dušoval, že tychle ch*nky pít nebude. Jedna plechovka ma 750 ml a 8 % alkoholu. Láhev přijemného dezertního vína 🙂 Zrádnost sama. Alkohol v tom není vůbec cítit.
Party končí v šest a sedačky už se pěkně plní. Ano, stále hodinu a půl před samotným utkáním. Výzdobu mají vychytanou do detailu. Jak jsem říkala už včera, všude to na vás křičí, kdo je tady doma.
Fotbal je jeden ze sportů, na které se vyplatí jít brzy, na hřišti je pořád na co koukat. Probíhá předzápasové protažení a rozehrávání obou týmů. Už to je větší zážitek než celá naše liga (sooorryyyy…). Nejvíc je to znát u rozhýbávání punterů, kterým to lítá tak vysoko, jak jsem předtím nikdy neviděla. Pro diváky jsou k dispozici dvě obří televize, které v reálném čase přenáší, co se dějě na hřišti, opět prostřihy na ostatní stadiony nebo promítání fotek fanoušků, kteří hodili fotku na instagram s hashtagem #cactuskickoff. Každý si tu najde to své. Obří obrazovky velmi to oceníme především při zápase samotném. 🙂
Amíci jsou patrioti, před každým zápasem čehokoliv hrajou hymnu. Tady ji zpívala nějaká místní studentka – nejspíš to byla studentka kreslení podle toho falešnýho zpěvu, ale je pravda, že to mělo něco do sebe. Zápas byl vyjímečný tím, že to byl první víkend sezony, takže těch opičáren tam bylo asi víc než obvykle. 🙂 Například vystoupení školní kapely. Začátek máte ve videu, celé to trvalo určitě přes 10 minut, ale proudily tam davy a bylo potřeba se furt někomu uhýbat.
Pár zajímavostí:
- Zápas sledovalo 50 000 diváků.
- V pauzách mezi každou čtvrtinou běží doprovodný program, jak pro děti, tak dospělé.
- Poprvé jsem zažila místo pod náletem lidí, kde se nevytvořila fronta na dámském záchodě. Palec nahoru!
- Sledování fotbalu je solidní tělocvik. Když se Američanovi líbí nějaká akce, vyskočí ze sedadla. 🙂 Minimálně půlku času jsme stáli a udělali dobře 100 dřepů. (na to jsou dobré ty obří obrazovky, když už fakt nemůžete)
V zápase samotném dominovali BYU (Brigham Young University) – hosté (modrobílé dresy) a to dokonce na dvou frontách. Na hřišti – především v běhové hře a hlavně kupodivu v hledišti. Domácí se jim vyrovnali v passové hře. Odnášeli jen jednoho kluka a ten se i tak zvládl vrátit do zápasu. BYU celý zápas vedli, ale na konci se ukázala krása fotbalu. Půlka naší řady už to zabalila a odešla zklamaně domu, aby se vyhnuli zácpám, když 1:26 před koncem skórovali domácí a dostali se do vedení 15:16. Tancovali a plácali jsme si se všema v okolí. To se musí. 🙂 BYU mělo minutu a půl přejít celé hřiště a zachránit si výsledek. Ještě v 0:06 stále vedli domácí. Ale hezkou passovou hrou se hosté dostali až na vzdálenost field gólu a i přes penaltu (už nevím jakou) se jim kop povedl. 🙂 Zasloužené vítězství hostů, v čase 0:04 33 yardovým field gólem Jake Oldroyda, který zvládl i time out před prvním pokusem. Celý zápas pro něj byla velká premiéra, protože teprve letos na vysoké začíná. Mimochodem jeho punty byly naprosto neskutečné celý zápas a special teamu se, tuším, 3x povedlo zastavit míč na 1 yardu domácích. Zasloužené vítězství, skvělý zážitek.
V davu namíchaném z fanoušků obou teamů jdeme směrem k hotelu. U každého semaforu stojí policajt a ručně řídí dopravu na křižovatkách, aby těch 50 000 lidí dostali v rozumném čase domu. Je 23:15, venku stále vedro, ale když nesvítí sluníčko, tak se to dá přežít. Za 4 950 Kč jsme získali sedm hodin supr zábavy. Tak příště NFL. 🙂
