Deníček 21: Toronto, točící se restaurace a druhé akvárium

V Torontu bydlíme na kraji města, kde nově vzniká úplně celé předměstí. Je tam nové metro, office, obytné budovy, hotely. Metro je prý v Torontu skvělé, tak tentokrát necháváme auto „doma“. Dokonce stanici vidíme i z hotelu. Je to tak strašně za rohem, že to jdeme 22 minut :)) To se fakt nezdálo.  To jsme si to cestou zkrátili přes husí „louku“, která byla plná jejich šrapnelů. Plán byl vstát brzy a vyrazit a projít si dopoledne akvárium. Nějak jsem netušili, že půjdeme tak dlouho a hlavně, že metrem pojedeme skoro 50 minut do centra!

Metro je krásné, čisté, veliké a taky jeden dlouhý vagon, takže vidíte opravdu všechno a všechny.

Díky cestě, která trvala více než hodinu bychom nakonec z akvárka nic moc dopoledne neměli. Volíme tedy procházku centrem a po nábřeží. Vypadá to tu, že stará zástavba nemá vůbec nárok na život. V průvodci jsem nám přečetla, že by to mělo být jedno z nejzelenějších velkoměst. To zatím úplně nechápeme. Mrakodrapy jsou každý specificky zmuchlaný. Hezky se na to kouká.

Další věc, co překvapí je zanořené nákupní středisko, které má na délku 27 km a více než 1 200 obchodů. Je v prvním podzemním patře. Za nás dobrej nápad. Jen to chce si dávat bacha, kudy člověk vylejzá.

Míříme k hlavnímu prostředku dnešního dne. Obídek v CN Tower a jeho 360 ° točící se restauraci.

Ne, nemáme tiskárnu na peníze. Ale samostatný vstup na věž stojí 40 dolarů a s dvouchodovým menu připomínající pražské Aureole je to za 60 a se soukromým výhledem, klidem, pohodou a dobrým jídlem. Ráďův nápad a geniálně vymyšlený. Při předrkmu a obídku restaurace jen tak tak oběhne celé kolo. Tak jsem to pojistila dezertem. Můj obídek: tatarák z bizona, kachní stehno s houbami, špenátem a br kaší a cheesecake. Dezert byl nakonec nejslabší chod, ale i tak dobrý. Ráďa si dal hovězí tataki a kuřecí kapsu a s houbami. Nakonec máme volný přístup i na patro k ostatním návštěvníkům. Kde je mimo jiné i skleněná podlaha. No nedělá mi to vůbec dobře těch 447 m nad zemí. 🙂 Maj z toho udělaný dobrý business. Je tam rovnou i bistro a z každého tam pomalu vytáhnou hot dog a hranolky. 🙂 Tak je to nakonec vyjde dráž než nás.

Akvárko. Stálo mě to nakonec trošku smutný oči, že když už jsme tady…Ani jeden jsme si úplně nepředstavovali, že bychom ochotně šli dvakrát koukat na ryby, ale to by byla chyba! Mají zase úplně jiné rybky než v Bostonu. Vidíme naživo velké žraloky, pilouna i velikýho krabíka, kterému včera Ráďa ujedl nohu. 🙂 Doporučujeme, bavilo nás to.

Pod věží má Kanaďan ještě veřejnou expozici vláčků zdarma. 🙂 Moc pěkný nápad.

Po cestě „domů“ se chci podívat ještě na Casa Loma. Menší domek, který si postavil kanadský finančník Henry Pellat. Je to největší soukromě postavená rezidence v Kanadě. Je vidět, že se všichni chtěli přiblížit k Evropě a jsou to takové hodně přeplácané napodobeniny hradů/zámků.

Nakonec se to nezdá, ale do hotelu dorážíme a já mám v nohou 20 000 kroků. Bereme ještě auto a jedeme do oblíbené sámošky si sestavit salát a koukat na čtvrteční fotbal, který mi snad jako jediný vyšel podle ticketu. :))

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.