Balíme věci, ale místo na dálnici ještě míříme zpátky do Ottawy. Těším se na historické centrum. Už od doby, kdy tam byl táta a vyprávěl o něm. Až na mostě, kde Quebec přechází v Ontario nám dochází, že jsme bydleli ve francouzské části. A my proč na náš všichni žvatlaj tou divnořečí, včetně televize, která šla přepnout do francouzštiny a nebo francouzštiny. 🙂
Trestem za včerejší lenost je dnešní počasí. Včera azuro, dneska šedivo a ošklivě. Mraky vyhrožují, jak kdyby se měly každou minutu rozpršet, ale nakonec nezmokneme.
Parkujeme u ByWayrd marketu, ale jako první ťapeme k Parliament Hillu. Ten chci vidět první, když jsem na něm 10 let obědvala. Měla jsem to jako prostírání u rodičů. Po cestě potkáváme Rideau kanál, resp. část se zdymadly. Celý kanál má 202 km, ale tenhle ottawský kousek je zapsán v UNESCO. A je funkční už od roku 1832.
Další na řadě je parlament. Jo, líbí se mi to moc. Nezklamal. Je stavěn v neogotickém stylu a dodnes slouží svému účelu. Momentálně prochází renovacemi. Výhled na něj i od něj je ale stejně výstavní. Nejpopulárnější místo je očividně hořící fontána. Oblíbena především u Asiatů, je jich tam jak much.
P.S. Tak jsem si teď ještě přečetla, že ta renovace probíhá už od roku 2002, stála zatím miliardu dolarů a nebudou ji mít hotovou dřív než v roce 2020. To je panečku proces.
Jdeme ještě na vyhlídku, kde domečky okoukneme z dálky. Po cestě to bereme přes Major Hill’s Park. Z jednoho místa vidíme 10 běhajících veverek. Mají je tu asi trošičku přemnožené.
Poslední, co chci vidět je Notre-Dame bazilika. Ano, v dalším městě. 🙂 Asi na to Kanaďani mají nějakou úchylku. Uvnitř je neskutečně zdobená. Až přes míru, na tohle v Evropě moc zvyklí nejsme. Ale stojí za vidění.
Obídek. Na George street objevujeme kavárnorestauraci, která je keto friendly. Nechápeme. Ale hned se do ní s nadšením vrháme. Masové koule s rajčatovou omáčkou a cuketovými nudlemi. Pizza z mandlové mouky. Odnášíme si v krabičce i dorty na zítřejší snídani. Chutově skvělé, dietně naprostej ideál. Super zakončení bezvadného města. Na trhu se ani nezastavujeme, stejně nemáme kanadské dolary.
Sedáme do auta a čekají nás 4,5 hodiny do Toronta. A přitom je to jen 450 km. Může za to báječná okreska, která je na většině cesty. Ač široká, má povolených jen 80 km/h a nechceme to moc přehánět. Překvapilo nás, že je v podstatě všude nějaká „civilizace“. Tedy i jen samostatné baráčky, ale jen čistou přírodu jsme asi nepotkali.
V Torontu jsme ubytovaní v krásném hotelu v nově budovaných čtvrtích. Hodně se v okolí staví. Za odměnu, že jsme přežili přejezd to bereme do steakhouse. Sice to byla vyšší cenová, ale chuťové pohárky tancovaly ještě asi 3 hodiny potom. Snědeno pár hřebenatek, trošku krávy, co ještě bučela a Ráďa si konečně dal kraba. Dobrou
