Ráno vstáváme docela brzy. Přesto to bude značně monotématické. Míříme směrem k Niagarským vodopádům. Z Toronta je to asi hodina a půl cesty, utíká to příjemně.
Když dorazíme na místo, tak mě už od parkoviště překvapuje, že to spíš vypadá jako Las Vegas. Casina, různé domky s turistickou zábavou. Žádná unikátní přírodní památka. Mno 🙂 To se změní. Parkoviště je za půlku než v hlavní sezóně, první příjemné překvapení. A ani tu není narváno tak, že by se nedalo projít. Od auta je to pět minut a už se fešáci ukážou a je to teda úžasná pecka.
Jako první na nás mrká vodopád z americké strany. A je to nádhera. Špatně se to přenáší slovy. Voda má sílu a je vidět, kdo je tu pán.
Jako každá turisticky zajímavá oblast má Niagara několik zábavných programů připravených z vás vytáhnout nějaké dolary. My jako první volíme projížďku lodí pod vodopád samotný. Každých 20 minut vyráží lodička na 20 minutovou plavbu. Oblíknou nás do epesních pláštěnek a nasáčkují nás několik mnoho desítek do lodi a jedem. 🙂 U amerického vodopádu ještě něco i slyšíme. Prý se časem díky erozi rozpadnou a vzniknou z toho peřeje. Tak jsem ráda, že jsme to ještě stihli.
Cesta pod kanadskou podkovu už je větší adrenalin. 😀 To je takovej hukot..Ne nadarmo se ten zážitek jmenuje „Do mlhy“. 😀 Těsně pod vodopádem nevidíte nic a jen se snažíte nespadnout do vody. Nevím, jestli je to tam úplně běžné, ale my jsme zažili den, kdy platilo varování před nárazovými větry a tak jsem si užili dost dobrodrůžo. Ta síla je obří, nevidíte, neslyšíte a jste malinkatý.
Poctivě jsme otestovali voděodolnost mobilů a nevoděolnost našich bot. Sušila jsem je 2 dny. 🙂 Jinak mokrý jsme byli všichni a všude. Pláštěnka dostatečně ochránila batoh s foťákem, ale díky tomu byla jen do půlky zadku, tak jsem si to fakt užila. :)))
Na břehu rozhoduji, že vyrazíme ještě pěšky k podkově. I když jí proteče 90 % vody, tak se ze stanoviště lodičky zdá malá. Výhodou je, že je dneska venku 35 °C. Tak zvládáme i celkem uschnout a ve finále se zase i spálit. 😀 I černovlasej Ráďa.
Jsme potrhlí turisti. Na konci dne najdeme v mobilech asi 70 selfie. To je možná víc než za 5 let předtím. 🙂 Koukáme i na zážitek, že se dá jít dolu pod vodopád, ale nakonec do toho nejdeme. V těch botách je vody už takhle dost. Z lodě jsme viděli, že ostatní turisté jsou i tam v zásadě úplně pod vodou. 🙂
Ač se zdá, že to uteklo, tak jsme tam okukovali asi 3 hodiny. Sedáme do auta a jedeme na most, který slouží jako přechod do USA. Tady už nám žádná celník nevyhrožuje, jen prý, když jedeme do Detroitu, tak je to přes Kanadu rychlejší. Ale máme ještě svoje plány. Dneska totiž nocujeme tady ve městečku.
Americká strana je oproti té kanadské vlastně úplně mrtvá. Jeden domek od druhého vzdálen 100 metrů. Restaurace skoro žádné. Jen hotely. K obědu jdeme do polské restaurace…asi aklimatizace nebo co 😀 Je to uprostřed ničeho a taky cena je poloviční než jsme zvyklí. Chuťově za mě průměr.
V hotelu sušíme peníze a ve finále padneme odpoledne na přehřátí a spíme asi 2 hodiny.
Po setmění véča tentokrát u Indů. Dávám jim ještě lehký podprůměr. Dobrou Indií jsem hodně zmlsaná.
Čekáme na setmění a jedeme zpátky k vodopádům si zafotit. Nebo se o to aspoň pokusit. Jsou totiž noci nasvícené barevně a ještě o víkendu střílí ohňostroj. Prostě všechno pro fanoušky.
Niagara. Super výlet. Zítra nás čeká nejdelší přejezd do Detroitu.