Deníček 18: Cesta do Kanady a noční Montreal

Loučíme se s New Yorkem a New Jersey, tentokrát naposledy. 6 hodin v autě před námi. Využívám to napsaní deníčku. Nakonec to zabere asi hodinku a půl. Také se postupně mění krajina před námi. Posledních 17 dní jsme strávili na placaté krajině, kde byly 3 pruhy tam a 3 zpátky uprostřed stromů. Bylo to hodně monotónní. Stromy se sice nemění, ale krajina se začíná vlnit. Dokonce i odkazuje na nedaleká lyžařská střediska. Obědváme uprostřed ničeho asi 40 mil od hranic v typickém americkém bistru.

Hraniční přechod s Kanadou vypadá výrazně méně střeženě než ten s Mexikem. 🙂 Za to kanadský celník je drsňák. Hned na rozloučení mi říká, že už jsem mrtvá. Naprosto s ledovým klidem. Předtím teda debatujeme o tom, jestli jako víme, že u nich mají medvědy a kdo rychleji běhá. Tak jsem přiznala, že Ráďa a už jsem to schytala. :)) Byl to sympaťák a oproti jiným autům jsme u něj strávili tak polovinu času.

V zásadě hned od hranic má člověk dojem, že se ocitl ve vidlácké Francii. Všude jsou jen pole (maj na nich Toitoiky!). Ale Evropu připomíná hned několik věcí. Například dráty elektrického napětí, domky…Všechny nápisy jsou francouzsky. Anglické mutace tak z poloviny chybí. V obchodě mají prodavači s angličtinou občas problém.

Kanada nás vítá hned tím, jak jsou lidé milí. Řekneš jim, že od nich žádné letáky nechceš a oni tě ještě s úsměvem přivítají ve své zemi. V čem jsou ale sto let za opicema jsou datové tarify. Zkusíme 3 krámy a 1 GB dat se nám 1 000 Kč na osobu dávat nechce. Po mnoha letech se poprvé stáváme lovcema wifin. Uvidíme, jak dlouho nás to bude bavit.

Ráďa vybral Candlewood Suites uprostřed starého Montrealu, abychom z něj alespoň něco viděli. Zůstáváme tady jen přes noc. Alespoň jeden upgrade za dovolenou je potřeba. Dostáváme byt se dvěma ložnicemi, obřím obývákem, třemi televizemi a dvěma klimatizacemi. 🙂

Jen tu zahazujeme kufry a jdeme na večeři. Bydlíme pět minut od místního Chinatown, hot-pot jasná volba.

Sice už je večer, ale ještě jdeme zabloudit do staré zástavby k Notre-Dame. Kolem soudu, k fontáně na náměstí Vauquelin. Jacques-Cartier náměstí na mě dýchne atmosférou jak na krásné promenádě u moře. Jsem v dovolenkovém zenu. Spokojená a šťastná. Jen teda projížďka kočárem taženým koňmi mi neprošla.

Pomalu se loudáme zpátky do hotelu. Ráno směr Ottawa.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.