Bez mučení přiznávám, poslední dva dny byly tak super, že jsem si je užívala naplno. 🙂 A na psaní a třídění fotek nezbyl čas. Dneska (den osmnáctý) nás čeká 6 hodin přejezd do Kanady, tak to využiju. Ještě, že mi není v autě zle. 🙂
Ale zpátky k sobotě 15. září. Vstávání a snídaně. Poslední noc ve Franklinu, kde jsme nakonec spali pět nocí. Suprovej bazén a dobrá postel. Nebylo o čem.
Hlavní program – návštěva tankového muzea, přejezd do NY (už jsme tam dlouho nebyli) a večeře s krycím názvem „level 2“.
Cesta z Massachuttes na Long Island trvá necelé 4 hodiny. Cesta po Long Islandu hodinu. Půlka minimálně pro to, že jdeme do muzea, vedle kterého se dneska pořádá nějaká místní slavnost a celá oblast je zavřená. První dva policisté nás vyženou. Ta třetí ne, ale musíme ji přemlouvat, že chceme vidět jen tanky a žádná slavnost nás nezajímá.
Proč jsme tak vytrvalí? V muzeu se totiž schovává Hellcata M-18. Je pro nás unikátní z mnoha důvodů.
- Ráďa hrál/hraje hodně tanky a tak má tyhle pancéřovaný vozítka rád.
- Já je chvilku hrála s ním a Hellcata byla první tank, se kterým jsme dala „M“ a to hned v druhé bitvě s tankem skoro ve stocku.
- A také proto, že jich v Evropě moc není. I když už jsme těch muzeí navštívili víc, tak mají všude jen jejího bráchu Jacksona, který je tu taky. Ve finále si ani nejsou moc podobní.
V muzeu jsou dva milí důchodci. Asi majitelé, průvodci a opraváři v jednom. Všechny exponáty, které tady mají jsou pojízdné a funkční. Tak prý do nich nemáme lézt, že kdybychom věděli jak, tak je v pohodě rozjedeme. :)) Moc pěkně vypráví. Na závěr dostáváme kresbu Hellcaty a americkou vlajku. Prý si jí máme odvézt do Anglie. Kde vzali, že jsme z Anglie netušíme.
Sedáme do auta a čekají nás další dvě hodiny skrz půlku New Yorku. Přes Long Island, půlku Manhattanu (od Downtown doprostřed ostrova), do tunelu a pak skrz New Jersey do dalšího hotelu. Ten byl skvělej (Candlewood Suites). Moc milý personál, dostala jsem čokoládku, má z chodby výhled na Skyline a ještě navíc je to krásnej voňavej pokoj.
Dáváme sprchu a čekáme, až se nám ozve hvězda našeho večera. Nakonec vyrážíme i bez signálu, kdyby usnul, tak si projdeme noční NY sami. V metru nám pípne zpráva, že už klidně můžeme. Z vlaku lezeme u Times Square. Před týdnem jsem moc nechápala, že je to takový turistický nesmysl. Nepřišlo mi to. Stejná propustnost lidí jak na Václaváku. Večer se to výrazně mění. :-))) Projít se skoro nedá. V krajním případě se hodí mít i lokty a kolena na odhánění okolních turistů, co do vás vrážejí. Ráďa je ve smyku, já to konečně chápu a bavím se tou absurditou. Opravdu jde jen o to, že na barácích jsou obří televize a lidi čumí na reklamy…Mají tam dokonce udělané i hlediště se sedačkama. Jako proč?
Vyzvedáváme si třetího do party v hotelu. Bart je totiž vyslaný na několik dní pracovně do New Yorku a tak jsme dovču přeskládali tak, abychom se potkali. Přišlo mi to jako super „level 2“. Před dvanácti lety jsme oba bydleli v Praze a oba studovali v Brně. Sejít se v Praze nám ale moc nešlo Zato jsme si dali pár obědu a večírků v Brně. New York nám přišel jako dobrej posun. 🙂 Vypadá lehce zdrchaně, kdo by nebyl po 11 hodinách v letadle a 22 hodinách na nohou. Ale kroužíme kolem hotelu a hledáme, kam jít na véču. Nakonec vyhrává japonská restaurace – Mentoku. Zkoušíme jiný ramen. Za mě první místo vyhrává. Vývar byl chuťově zajímavější. Ale může to být i tím, že jsem si nezvolila ten správný. Mají jich tu asi 12 druhů. Co se mi povedlo ale vybrat? Broskvový saké. Zní to tak, jak to chutná. :)) Je to kombinace broskvové vodky a šampusu lehce zředěného vodou.
Odvádíme zombieka na hotel a my jedeme směr New Jersey. Druhou cestu po Times Square máme zpříjemněnou dvojí nabídkou různých drog. První týpek nám prý dá klidně zdarma i vzorek. To si ale odpouštíme. V NJ míříme ještě k řece, abych se mohla kochat noční Skyline a udělat si pár fotek. Je to bomba. Do postele lezeme před půlnocí.
