Deníček 14: 6 hodin bloudění po lodích z druhé světové války

Dneska to bude celé o námořních válečných lodích. Koho nebavila Midway z naší minulé dovolené, tak se tady asi nechytí.

Ráďa je fanoušek vojenské techniky. Kdekoliv jsme jí poblíž, tak se musí navštívit a prolézt. Tentokrát jsme 40 minut od Battleship Cove. Místa, kde jsou zaparkované dokonce 4 lodičky amerického námořnictva. Vyřazené a sloužící jako muzeum. Ještě anglická wikipedie.

Jsou tu zaparkované USS Lionfish, USS Joseph P. Kennedy Jr., USS Massachusetts (BB-59) a USNS Hiddensee. Doplněné o pár menších instalací – letadel, vrtulníků a domeček, kde bydlí hlídkové čluny, které se používaly jako přepadové lodě při většinově nočních akcích.

Povinně začínáme na ponorce. A to trénováním vystoupení ponorkové hudby. Takový náš inside joke na Žižkov.

Mimochodem podle mě to nevypadá jako ponorka, ale prej to ponorka je. USS Lionfish. Do bojů se zapojila v listopadu 1943. Z aktivní služby vyřazená v prosinci 1953. Do roku 1971 sloužila jako tréninkové středisko pro budoucí ponorníky. Ve válce se zapojovala především v bojích kolem Japonska. Je to takové malé prdítko, do kterého ale někdo vždycky naskládal 80 vojáků a poslal je na výlet. Na palubě klasicky vyráběli všechno – od chleba, po zmrzlinu. Měli prádelnu, zubaře, holiče. Ale místo na hlavu moc nemají.

Pokračujeme na USNS Hiddensee. Postavili ji Rusáci pro námořnictvo východního Německa. Je relativně mladá. Rok výroby 1984. Svoji kariéru ukončila 1996 u Američanů. Bavily nás na ní hlavně anglické titulky ovládacích prvků. 🙂

Ráďa už pak nevydrží čekat a musíme na samotnou battleshipu (bitevní loď) USS Massachusetts (BB-59). Přezdívá se jí „Velká máma“, anebo taky „Lucky ship“. Šťastná loď proto, že i když se zúčastnila 35 nepřátelských střetů, tak na ní během bojů nikdo nezemřel.

Stavěli ji dva roky. Na moře vyplula v září 1941. Aktivní kariéru ukončila 1947. Má 11 bojových hvězd. Vyznamenání americké armády. A je obří! 8 pater pod hlavní palubou a 11 nad ní. Většinu si procházíme a asi po dvou hodinách bloudění padá první věta, že už se odtud asi nedostaneme. 🙂 V největším osazení na ní bylo přes 2 300 námořníků. Má devět obřích kanonů ráže 406 mm. Jeden náboj je skoro tak vysokej jako Ráďa. Máte rádi palandy? Já ne, tady by to nebylo pro mě anebo bych musela být kapitán s vlastní kajutou. Nakonec na ní strávíme asi 3 hodiny.

Pak velím oběd. :-))  Stavujeme se křidýlkovém ráji 200 metrů od lodí. Furt si nejsem jistá, jestli jsem křidélkový typ. Bluecheese mají vyloženě hnusný, omáčky ke kuřeti skvělé, maso připravené taky výborně, ale uhmm…mám radši stehno.

Vracíme se zpátky, protože nám zbývá projít ještě destroyer (torpédoborec) USS Joseph P. Kennedy Jr. (DD-850). Větší část lodi je zavřená kvůli renovacím. Ten zbytek nás překvapuje především tím, že není moc strategicky zvládnutý pohyb na lodi. Je to furt nahoru a dolu. Připadá nám to pro námořníky dost kontraproduktivní. Boží jsou ale dvě věci. Přímo nahoře na palubě pisoár. Museli mít kluci skvělej výhled. A to druhé jsou bezpilotní na dálku řízené malé helikoptéry. Bezpilotní drony z roku 1963!! Které sloužily jako ochrana před ponorkami. Co asi má armáda za hračky dneska? 🙂

Loď samotná šla na vodu na úplném konci druhé světové války. Vyřadili ji v roce 1973. Mezitím stihla ještě válku ve Vietnamu a v Koreji.

Přiznávám, že po 6 hodinách ťapání loděma nahoru a dolu vyhlašujeme konec objevování. Jedeme se plácnout do hotelu do bazénu a vířivky. Večer začíná druhé kolo NFL, takže ještě koukáme na fotbal, zatímco já sepisuji článek. 🙂 Zítra jedeme do námořního muzea a pak na výlet do Providence.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.