Vstáváme a těšíme se na snídani. Mají na to reklamu po celém hotelu. Ale jak to tak občas bývá, reklama byla klamavá. 🙂 Respektive…snídaně je naprosto klasická jako v každém jiném hotelu, jen tady si za ní nechávají zaplatit 14 dolarů za osobu. Jinde ji dávají zdarma. Takže za mě zklamání.
Dojem ale vylepší celý den v Bostonu. Jako první míříme do muzea vědy. Vstupné máme ze citypassu. Dům plný různých vychytávek. Od cest do vesmíru přes dinosaury, zvířata, matematiku, fyziku, chemii, dopravu po testování lidského těla. Všechno si můžete osahat, vyzkoušel, pohrát si. No není lepší místo pro nás dva. 🙂
Součástí muzea je i „sál“ věnovaný elektřině. Probíhají zde krátké populárně udělané přednášky. Mají největší vnitřní Van de Graaffův generátor na světě. Obzvlášť působivé je, když pan přednášející vleze do obří klece na ptáky a ukazuje princip Faradayovy klece. To Amíci i tleskaj. 🙂
Řádíme tam 4 hodiny. Nejspokojenější Ráďa odchází s dnešním rekordem muzea v rychlosti reakce na snapnutý míč ve fotbale. Mně se zase líbilo strávit 4 minuty v simulaci mezinárodní vesmírné stanice. Hlava se mi zatočila jen dvakrát.
Už půl roku je plán si dát v Bostonu humříka, takže jedinou otázkou dneska bylo kde. Volíme místní tržnici. Mořský potvory super.
Třetí ze zaplacených atrakcí je akvárium. Od marketu jen 10 minut pěšky. Hned ve dveřích vpadneme do krmení tučňáků. Je to naprosto úžasný. V bazénu s nimi jsou ošetřovatelé a každého krmí jednotlivě a poctivě zapisují, který zvířák snědl kolik ryb. Asi mají dietu. 🙂 Je pravda, že jsou tam herečky a žrouti. Jeden vytrvalý si dal až čtvrtou nabídnutou rybku, první tři mu nevoněly. Žrouti naopak šťouchají, že potřebujou nutně další. 🙂
Natrefíme i na přednášku u největšího bazénu. Tohle tady fakt umí. 20 minut nám vypráví hlavně o želvě, která je v akvárku od roku 1970. Vypadá maximálně spokojeně. Zobe čínský zelí, růžičkovou kapustu a je obří. Klidně bych si ji podrbala, ale místo mě to dělá potápěč. Ještě pak okukujeme velikou chobotnici a drbu si žraloka a rejnoky a tři hodiny utekly, ani nevíme jak.
Co mají v Bostonu úplně boží? Veřejnou knihovnu. Tady už nás pustili dovnitř. Nikdo nechce žádný poplatek. Přijdete, vezmete knížku a čtete…Z druhé strany domu pak byla moderní část. Nová díla, noviny, kavárna. Vůbec bych se nezlobila poblíž bydlet.
Přesunujeme se na poslední předplacené místo Skywalk observatoř. Takový Empire State Building Bostonu. Vysoký mrakodrap s výhledem na celé městě. Ve srovnání s NY je to teda výrazně nižší, ale výhled za to stojí i tak.:)
Abychom ten dnešní úžasný den ještě vyšperkovali, tak Ráďa vybírá restauraci v místním Chinatown (ano, je v každém městě). Jedeme na shabu-shabu. Původem japonské jídlo. Jde o kotlík, ve kterém je vývar, do kterého si přidáváte sami vybrané suroviny. Ano, už chodíme do restaurací takových, aby si Ráďa SÁM mohl zavařit. :-))) První jsme zkusili v Čechách na Mělníce, místní je rozhodně srovnatelný v geniálnosti chutí. V čem má bostonský navrch je množství vývarů a surovin ze kterých můžete volit. Mají jich tu asi tak 20x víc. Na stůl bychom čekali přes hodinu (dobrý znamení), tak si sedáme na bar. Zahajujeme pár kouskama sushi. Velmi, velmi povedené. Pak nám přinášejí kotlík. Každý máme vybraný jiný vývar a k tomu Surf and Turf masíčko – napůl hovězí a jehněčí a napůl plody moře. Pak už si jen hrozně mlaskáme. Geniální měli i zelený jasmínový čaj. Samá pozitiva a sociální jistoty.
Už je devět večer, a tak míříme do hotelu. V nohách 15 500 kroků a v hlavě spoustu skvělých zážitků. Ne nadarmo se téhle oblasti říká Nová Anglie. Všechno tu Velkou Británii připomíná. Především architektura. Rozdíly jsou hlavně v tom, že tady na všechno mají víc místa, ulice mají striktně do pravých úhlů a sem tam frcnou mrakodrap. Ale já jako milovník Anglie jsem v sedmém nebi. Boston rozhodně doporučuju k návštěvě. My už se zítra ale zase přesouváme. Nemůžu říct dál, ale spíš zpátky. 🙂
Den 13
Dneska celý den pršelo a byli jsme kousek od státu, kde není žádná sales tax. Daň, která se účtuje pouze při prodeji v rámci konkrétního státu při nákupu hmotného zboží. Takže jsme vyrazili nechat poplakat kreditkám a pak do hotelu do bazénu. 🙂 Vrátili jsme se do Fraklinu, protože místní Residence Inn super. Zítra už nás čeká další poznávací program. Mimochodem ANO i v Americe mě kousají místní bestie. Momentálně mám 6 hryzanců na zádech. 🙁