Deníček 6: Socha Svobody, Brooklynský most, WTC

Rekord…436 fotek, tak jdeme na to. Třídění mi tentokrát zabralo přes 4 hodiny.

Dnešní vstávání je až moc ranní…sedm ráno. Na to, že máme dovolenou. Rychle snídáme doma a voláme si Lyft (jiná obdoba Uberu). První dnešní cíl je socha Svobody. Máme rezervovaný trajekt na 9.15 ráno. Přijede černoch s velikou limuzínou a poměrně svižně nás za stálého ticha veze až k nástupu do lodi. I tady mají Američani securitu jak na letišti. Sundání pásku č. 1.

Báli jsme se, že se tu zasekneme, díky kontrole. Tak jsem tu cca o 40 minut dřív. Většinu doby čekáme sami. 😀 Je dostatek času se kochat a fotit dolní Manhattan v ranním oparu. To je na tom jediné dobré, protože už teď ráno je vedro na padnutí a bez kouska stínu. Než se vůbec můžeme nalodit jsme propocení.

Trajekt nejede napřímo, ale bere to přes Ellis Island. Malý ostrov, na kterém končili všichni imigranti v letech 1892-1954 a prošlo jím přes 12 miliónu lidí. Již tradičně sem prsknuli muzeum, ale osobně mě moc nebere. Teda klimu má skvělou, takže se aspoň na chvilku ochlazujeme.

 

O 20 minut později už vyrážíme k měděné paní – Socha Svobody  5 měsíců dopředu jsme rezervovali lístky, abychom se mohli dobrovolně vyšplhat až do její koruny. Cena je jen o pár dolarů dražší, ale chce to udělat dlouho dopředu. Nahoru si smíme vzít jen mobil, foťák (BEZ obalu) a vodu. Ta totiž může v Americe všude. Sundání pásku č. 2. Ráďa mě už x týdnů straší, že nás čeká 300 schodů, ale dost omylem narážíme na výtah, který nás 140 schodů popoveze. Až k nohám samotné sochy. Podstavec jsme tím přeskočili.

Cesta nahoru je masakr, velmi, velmi úzké točité schodiště. Na schod se vám nevejde ani celá noha. Ale klíčem k úspěchu jsou odpočívadla – celkem 4. Mám ale dovolené jen 2 pauzy!! A najednou už jsme nahoře. Je tu asi 35 °C a dva rangeři, kteří nám odvážlivcům o soše vypráví. Koruna je otočená směrem k přístavu – krásný širokoúhlý záběr. 🙂 Jinak kluk bez nohou se dvěma kovovejma protézama tam vyběhl svižněji (Leoooo! :), to musíme změnit). Připomnělo mi to jeden pingpongový trénink, kam mě vzal Ráďa, kde jsme měli dělat sparing partnera dětem. Přehrála jsem jen toho bez ruky. Zbytek mě roznesl v zubech.

Dolu je to ještě horší než nahoru. Na schod se vám vejde sotva pata, zpocené ruce kloužou na kovové konstrukci. Jsem dost ráda, když nás to vyplivne dole na platformě. Ale jo, klidně si to ráda někdy zopáknu.

Díky VIP lístkům máme i přístup do různých úrovní podstavce. Spoustu času na focení. Baví mě, je pěkná, majestátní, a přitom z pohledu z Manhattanu tak malinká.

Když se vyřádím, tak se vracíme na loď. Mimochodem – KDEKOLIV si v Americe můžete doplnit vodu ze všudypřítomných pítek zdarma. Klidně na lodi. A není problém si ji vzít kamkoliv. Loď nás neveze do New Jersey, ale rovnou do New Yorku. Procházíme Finanční čtvrtí, kolem Burzy, kolem Trumpovo budovy po Wall Street.

Další velký cíl je Brooklynský most. Z nějakého důvodu ho zbožňuju už mnoho let. Hrozně se mi líbí. Jdeme z Manhattanu do Brooklynu. Až sem pojedeme příště dáme si to naopak. Ráďa je statečný, přežívá moji fotografickou seanci, kdy ho nutím čekat, pózovat, ale i fotit mě. Ty výhledy jsou neskutečný. Na jednu i na druhou stranu. I když se nám osobně víc líbí pohled na Skyline od Jersey, od vody.

Na konci mostu už jsme uvaření a uťapaní. Není kam se schovat před pražícím sluníčkem. Lezeme do metra a jedeme na obídek do Katz’s Delicatessen. Doporučení od kamaráda gurmeta, že tohle bychom neměli minout.

Překvapí mě, že je to takové hodně jídelnové, s frontou a staré. Když mi ale podají objednávku, tak nechápu. 😀 Vypadá to jako porno na talíři. A ne, nešlo to sníst. Druhou polovinu si nesu domu na večeři. Na stěnách pak spoustu fotek zjevně slavných lidí, kteří sem chodí. Já poznala jen Billa Clintona a ještě asi 3 další, ale to jsem prostě já.

Ještě nám zbývají nějaké síly. Vyrážíme k World Trade Center. Místu, kde stály ještě před 17 lety dvojčata. Cestou po Brodwayi. 🙂 Je dlouhá, špinavá a smradlavá, ale to většina místních ulic. Dokonce jsou tu reklamy na prodej bytů v nejvyšším patře. Reklamním lákadlem je právě “NY, kde to už nesmrdí”. World Trade Center je naopak už opět uklizená část, kde jsou soustředěné nejbohatší kanceláře. Je to místo pro vyšší třídu a pro turisty. Člověk už tu ani nepotkává bezdomovce válející se na ulici.

Zcela upřímně – bazény po dvojčatech mě moc nezaujmou. Kromě teda urgentní potřeby se ochladit a vykoupat, což by asi ústilo v zastřelení. Kde se ten dojem, ale otočí o 180 ° je muzeum. Pěkně udělané, interaktivní, dojemné, pietní místo. I když se mě to nijak osobně nedotýká, tak mi i slzička ukápla. Koukáme na zbytky budov, ale i příběhy obětí a záchranářů, rekonstrukci toho, co se dělo minutu po minutě…Mimochodem sundání pásku č. 3.

Pak ještě jdeme nakupovat do Whole Foods guacamole (TADY SE TO DÁ KOUPIT PO KELÍMKÁCH A STRAŠNĚ DOBRÝ!!). Lezeme do metra (čistého a klimatizovaného, poprvé v NY) a jedeme do Jersey upadnout na gauč. Metro mají zakopané jen kousek pod zemí a tak je tam ještě hůř než na ulici. Stejné vedro, ale vzduch se nehne. Dneska nachozeno 21 160, resp. 24 000 kroků. Ráďa má kratší nohy. :)) Ale bolej nás stejně.

Ještě pár random záběrů, protože to byl fakt skvělej den.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.