Deníček 16: 600 kilometrů a noční Los Angeles

Vítejte na našem nejdelším přejezdu. 375 mil, 600 kilometrů. Přiznávám, že tenhle přejezd mě fakt bavil. Odřídila jsem první a poslední třetinu cesty a tu prostřední nudnou část v poušti jsem prospala. 🙂 Nechápu, proč se to Ráďovi nelíbilo. Potkali jsme jen dvě rozptýlení. Znovu cesta přes Palm Springs (už jsem tu jako doma) a pláň písečných tornád. Viděli jsme jich něco přes 20 – hodně z dálky, malé a ještě focené z auta, líp to nešlo. Zapojte fantazii. 🙂

Oběd jsme si dali někde in the middle of nowhere ve fast foodu. Luxus výběru byl jestli fast food vlevo a nebo vpravo. 🙂 Do LA se dostáváme v rozumném čase a ani průjezd nás nezpomalí. Naším cílem je Holiday Inn v Burbanku. Jedno z miliónů předměstí, které Los Angeles má. Místo samotné je takové roztomilé, opravdu se mi líbí.

Bydlíme dvě ulice od Main St., kde se združuje největší kulturní centrum – hospody. Radek má vybranou korejskou restauraci s výbornými recenzemi. Trošku nás vypeče americký svátek práce. Korejcovi se zalíbil a tak ho slaví taky a hospoda je zavřena. Trošku smutně koukám, přiznávám, už mi burgery lezou i ušima a těšila jsem se na změnu. Kráčíme dál a naslepo zapadáváme do vietnamské o pár bloků dál. Jídlo bylo GE-NI-ÁL-NÍ – skvěle ochucené, rychle na stole, zelenina čerstvoučká. Asi pro nás vítěz zájezdu. S přijemným bonusem – cenou. Pro představu, když si dáváme bězné menu ve fastfoodu, tak stojí 19 USD. Dobrota na fotkách stála 20 USD (bez dýška, které je standardně 20%). Celá útrata je 24 babek a já mám druhou půlku ještě na večerní svačinku. 🙂

Čekáme na setmění. Vymyslela jsem si, že bych chtěla vidět noční město z Griffithovy obervatoře a zkusit vyrobit pár fotek. 🙂 Máme to teoreticky dvacet minut od hotelu, prakticky 40 minut autem a dalších 20 minut pěšky. I přes pozdní hodinu a tmu nahoru proudí davy a davy lidí a aut. Na oficiální parkoviště se nemáme šanci vůbec proboxovat a parkujeme někde v lese. Trošku se schyluje k tomu, že mě tu Radek nechá a vztekle ujede… Naštěstí to rozchodil, tou 20 minutovou procházkou do kopce. Na záchod tu čekaj i chlapy! V pěkné frontě o 30 lidech. Pro zábava tu mají 10 dalekohledů, kterým je možné sledovat noční LA světlem zaneřáděnou oblohu. Viděli jsme čekat asi 70 lidí do nahlédnutí do teleskopu, ale to jsme si taky s díky nechali ujít. 🙂

Raději jsem se vrhla na mé první pokusy o focení nočního města. S překvapením jsem na hotelu zjistila, že se pár fotek fakt povedlo. Např. nápis Hollywood jsem svýma pidlovokejma očima už skoro neviděla… Stroj Canon EOS 1000D, objektiv 28-105mm, 1:3.5-4.5.

Některé se povedly méně, jíné více. 🙂

Observatoř samotná je zdarma otevřena veřejnosti (na žádost jejího zakladatele) a obsahuje několik sbírek s vědeckými základy, které se dotýkají vesmíru. Nic vyloženě převratného jsme nezaznamenali, ale i tak se mi to líbilo. Radek to samozřejmě glosoval s upřímností sobě vlastní. “Nechápu, proč tu Američanům vypráví o slapových jevech a sluneční soustavě, když 70% z nich nevěří na evoluci, polovina si myslí, že je Země placatá a 30% nevěří v existenci dinosaurů.”

Je to celkem velký komplex a mají tu vlastní Foucoltovo kyvadlo! Nejsem si jistá, jestli jsem ho jinde viděla naživo.

Nejvíc se mi líbila jejich originální tabulka prvků. Jen jim někdo ukradl plutonium, zbyla tu jen troška uranu. 🙂

Balíme a vyrážíme zpátky na túru k autu a spát. Zítra si dáme poslední národní park.