“Neoblizujte nám kamion” (reklama na autě jednoho fastfoodového řetězce)
Prý už jsem se ochladila u moře dost a musíme zase do pouště. I když já jsem vlastně ráda. Ale muž je v šoku, protože jsem si včera celý večer stěžovala, že je mi zima a to jsme měli klimu na 23°C. 🙂 Bojí se, že mě ta poušť změnila.
Dovolená už se nám přehoupla do druhé třetiny a tak je potřeba vyrazit zpátky na sever. Cestou to bereme přes sekvojový národní park,. Částečně proto, že prudím, že jsem zatím žádné sekvoje neviděla a z části proto, že nic jiného po cestě k vidění není.
Cesta příjemně utíká, za Bakersfieldem vidím své další poprvé. Živé, fungující ropné pole, které je uprostřed lánů broskvových sadů. Zajímalo by mě, jestli jsou z toho broskve radioaktivně obří, ale Radek odmítá zastavit. 🙂
vodní přepad někde nad LA
Národní parky jsou v Americe zrádné. Mají šikovně vymyšlené, aby se turista nenudil (ostatně jako všechno), ale do centra dění to bývá od jeho kraje pekelně daleko (ostatně jako všude). Od brány, kde z vás vytáhnou 30 babek to bývá hodinu+ k těm profláklým místům. Dvakrát tak dlouho to trvá, když jedete za místňáky, kteří se serpentinové silnice se srázem na jedné straně bojí a preventivně jedou 2x pomaleji než je povolená rychlost. Třikrát tak dlouho, když je za volantem nervózní ridič, který by si tu cestu rád užil po svém a celou dobu nadává. 🙂
Strom generála Shermana je oficiálně vyhlášen největším stromem na světě – co do objemu dřeva, který jeho kmen nese. Stojí si v částí sekvojového národního parku, která se nazývá Obrovský les (Giant Forest). Ještě před pár lety člověk mohl zaparkovat cca 50 metrů od stromu, ale turisty to nudilo, tak z původního parkoviště udělali zastávku jen pro vozíčkáře a ostatní posunují o kilometr dál. Kvůli alespoň krátké procházce. Vypadá to, že naše dovolená mi má způsobovat astmatické záchvaty. Není tomu jinak i tady, protože sekvoje v Kalifornii rostou ve 2 km nad mořem. 🙂 Anooo, zase vysokohorská turistika. Tentokrát kratší, ale strmější – dolu to šlo, nahoru mě skoro nesli. 🙂
Celý problém se Shermanem je v tom kouzelném dovětku, že je nejvyšší co do objemu dřeva. On je totiž celkem prťavej. Před nějakou dobou mu totiž umřela koruna a už se nevytahuje do výšky. Zajímavé je ale to, že se jeho kmen stále rozšiřuje, takže o prvenství asi nějakou dobu nepřijde. Prý má něco mezi 2 300 a 2 700 lety a je ohnivzdorný.
Nestojí tady sám, ale má tu pár kamarádů v okolí a přijdou mi osobně impozantnější než celý Sherman.
Aspoň chodíme okolo a kocháme se jinde. Většina lidí náš názor nesdílí a stojí v 25 minutové frontě, aby se se Shermenem vyfotila. 🙂
Spočítáte si s náma letokruhy?
“Vybíháme” k autu, těch 700 metrů nám trvá něco kolem 20 minut a vyrážíme k Fresnu. V tomhle městě už jsem spali (ve smradlavé Julii), tak jsme zkusili jiný hotel. Pokoj velký, net rychlý, což je supr, protože nic jiného ve městě není. Přijeli jsme večer a všechny hospody už jsou zavřené (v půl devátý). Město má údajně půl milionu lidí, ale k obchodu s potravinami jedeme 25 minut čtvrtí, ve které doufám, že máme neprůstřelné auto. 🙂 Tady opravdu chcípl nejeden pes. Dobré ráno, my lezeme do letadla domu. Další kus napíšu z Paříže nebo z Čerňáku. 🙂