Dnešní den je primárně přesunovací, ale to neznamená, že si ho nechceme užít. 🙂 Trasa tentokrát vypadá, jako bychom se neuměli rozhodnout, kam vlastně chceme dojet. Vstáváme ve Flagstaffu a míříme na sever směr velká díra – Grand Canyon a odtud zpátky do Flagstaffu na oběd a pak do Phoenixu. Líp to vymyslet nešlo, protože den předtím by nám ze řízení už hráblo. Ale pěkně popořadě.
Vstáváme docela brzy, abychom se nezasekli v dopravě. Cesta nám trvá přijemnou hodinku a půl. Krajina je celou cestu kochací, tak to utíká. Jako do každého parku si nechá Amík zaplatit. Tady je to 30 USD. I když nevím, jestli nejde o nějakou jednotnou taxu, zatím jsme všude platili 30 USD. Ale jednalo se o poměrně exponovaná místa. Vždycky k tomu dostanete mapičku a noviny, kde jsou základní informace o místě, ale i bezpečnostní varování a pořádané akce. My jsme zamířili samozřejmě na jižní stranu kaňonu do místa zvaného Grand Canyon Visitor Center. Můžete tu navštívit několik různých míst, mezi kterými jezdí autobus – zdarma, aby trošku ulevili dopravě. Už po cestě se krajina několikrát změní. Grand Canyon je tím pověstný.
Parkujeme a nejdřív bereme útokem záchody a pak hned tu pověstnou velkou díru. 🙂 Každý už o ní slyšel, viděl tunu fotek, ale naživo je to úplně jiné. Monumentální, nádherné, obří, nepředstavitelně a nepřenositelné. Takže sekám jednu fotku za druhou, ale i tak si nemyslím, že to zvládnu vystihnout. Grand Canyon (EN) vyrobila řeka Colorado. Trvalo ji to 5-6 miliónů let. A má být na co pyšná. Kaňon je téměř 446 kilometrů dlouhý, široký od 500 metrů do 29 kilometrů. Největší hloubka je okolo 1 600 metrů. Můžete se tu jen tak procházet jako švihák lázeňský a nebo si dát horskou túru. Jen naopak – nejdřív dolu a pak nahoru. O sportovce je dobře postaráno. Od hlídek rangerů až po možnost doplnění pitné vody každou míli a půl. Přesto se tu starají ochránci především o osvětu. Hodně jim to snížilo množství záchranných operací.
My to nepřeháníme a jdeme krátkou – cca 2 km dlouhou trasu. I tady je to totiž vysokohorská turistika. Nacházíme se ve výšce kolem 2 100 metrů nad mořem. Tentokrát se kupodivu dýchá hůř Radkovi, já se držím. Aby se tu návštěvníci nesportovci cítili pohodlně, tak jim tu vybetonovali chodníček. Zároveň je to první místo v USA, které vypadá jak u prasat. Plechovky a kelímky od sladkých napojů jsou naházené na útesech, atp. To je za mě jediné zklamání, za které ale nemůže lokace…
Pokud se chcete dozvědět něco víc, tak můžete použít svůj mobilní telefon a zavolat si na číslo. Taková obdoba celkem běžných audiotour.
Mají tu vytvořené muzeum kamenů – bez kamenů, ale s historií kaňonu. Pro mě byla nová informace, že byl kaňon ještě o 5 000 stop (1,5 km) vyšší. Tato vrstva už podlehla erozi, vč. časového úseku s dinosaury. Všude jsou tu také varování, abychom udržovali divokou přírodu přírodou. A když to nezabere, tak přidají informaci o tom, že veverky přenášejí blechy, co mají mor. Ale stejně jsou to otravné a fotogenické mrchy a je jich tu všude kamion.
Vydržíme se tu kochat dvě hodiny. Opravdu to stojí za vidění a vyrážíme směr Phoenix. Náš domov na další dva dny s programem, na který jsme se těšili od samého počátku plánování. 🙂 Americký fotbal. Město už od začátku křičí komu patří – domácímu teamu Arizona Cardinals – od jména zasedaček v hotelu až po heslo na wifi. Phoenix už je zase uprostřed pouště a relativně nízko. Bydlíme v Glendale – předměstí. Jen kilometr od stadionu. Venku je 40 °C. Tenhle hotel má zatím největší bazén, který jsme na ceste potkali, takže házíme věci do pračkosušičky a jdeme se vyráchat. Původní plán byl se ochladit, nakonec se nám povedlo úspěšně ohřát. Teď na konci léta už je to hotové kafe. Na místě také vidíme jasný místní fenomén – město začíná žít až po setmění. Když do bazénu lezeme, jsme tam sami. O hodinu později je tam dalších 10 lidí, vč. dětí. To samé na ulicích. 🙂 Postel je tu hrozné, ale stejně dobrou. O fotbale třeba zítra.
Úžasné obrázky i vyprávění.