Je potřeba zvednout kotvy, abychom v tomhle městě hříchů neprohráli svoje mládí. 🙂 A taky máme naplánovaný další program o “pár” mil jižněji. Můj psí pohled hovoří za vše a než odjedeme, tak musíme prohrát / vyhrát aspoň dva dolary. Radek zkouší poker a já nějakou věc, u které se jen mačkají tlačítka a člověk doufá, že to dá tři stejný obrázky. Sofistikovaný přístroj…Jediné, co mi zbyde je kupon na 7 centů. Bank jsem teda nerozbila.
Už jsem to psala na facebooku, po zážitku z Rena, kdy to byla přehlídka zoufalců a nesmyslného kýče a nevkusu, jsem nechápala, co budeme ve Vegas vůbec dělat. Teď je mi líto, že odjíždíme, protože by ještě bylo co zažít. Vegas je jedna velká party, vše je dělané jako atrakce pro turisty a kýč je tu taky, ale hlavně luxus, který má za cíl to, aby se lidi bavili a utráceli.
Proč kufrík kriplík? Balíme kufry. Ten můj je takovej chudák a moc se mu netočí kolečka. Na chodbách našeho hotelu byl hodně vysoký koberec, po kterém to nejelo. Poprosila jsem Ráďu, že já povezu jeho kufr a on ten můj. A to se mému modráskovi stalo osudným. Při nastupování do výtahu mu byla uražena nožička. Takže nejen že nejezdí, ale už ani nestojí. Zkoušeli jsme už pár obchodů a kalibrovaným měřidlem na maximální šířku = dvě brčka hledali nového nástupce, ale zatím bylo všechno dost drahé, tak kriplíka taháme pořád sebou, ale asi je to jeho poslední cesta.
Na hranici Nevady a Arizony a 35 mil od Las Vegas je naše zastávka po cestě do Flagstaffu. Hooverova přehrada (Hoover Dam). Svého času největší vodní elektrárna na světě. Dostavěna v roce 1936. 224 m do výšky, 380 m do délky. Působivá vodní stavba známá i z filmů. Před příjezdem projíždíte policejní kontrolou a téměř hned za ní je parkoviště pro vyhlídku, která vás zavede na most Mike O’Callaghana. Ten byl postavený v roce 2005, aby ulevil právě přehradě, která byla extrémně přetížená kvůli kamiónové dopravě. Američan to má vymyšlený. Výhled je luxusní. Jediný drobný problém je ten, že je venku 43 °C ve stínu, ale stín v dohledu žádný.
Hlavně nerušte kameny! (do not disturb rocks)
Do kopce se táhnu jak důchodec, kotník po včerejší vegaské túře po betonu dost protestuje. Ale ta panorámata za to stojí. 🙂
Přehrada samotná energií zásobuje čtyři státy. Výkon má 2 080 MW. (prý jako Temelín) 🙂 Přetíná řeku Colorado, která pod ní na dalších pár stech kilometrech vyrobila Grand Canyon.
Musíme se po přehradě i projet, takže z parkoviště padáme dolu. Na fotkách je vidět arizonský a nevadský čas. A to že jsou stejné, tak samozřejmé není. Arizona je jeden z mála států, který kašle na letní čas. Až na malý úsek nějaké indiánské rezervace, která zasahuje 3 okolní státy. 🙂 Večer to pocítíme na vlastní kůži. Setmělo se hodně brzy. Přehradu si přejedeme na druhou stranu, kde už jsou placená další parkoviště pro lenochy, kteří chtějí ujít maximálně pár desítek metrů. Cesta do Arizony už je uzavřena, vracíme se tedy zpátky na callaghanův most, ze kterého jsme přehradu poprvé viděli a jedeme do našeho dnešního cíle. Flagstaff, Arizona.
Město, které má sice asi 70k lidí, ale noční pohostinnosti si u něj neužíváme. Jsme docela vyšťavení, takže já pro vás píšu souhrn toho, co jsme dělali ve Vegas a Ráďa jen tak existuje. 🙂 Co se nám ale moc líbilo byl vnitřní bazén a vířivka, které jsme si zabrali na chvilku jen pro sebe. Naštěstí vnitřní. Do Flagstaffu jsme opět vystoupali do 2 100 metrů nad mořem a krajina i teplota se hodně změnily. Venku je 16 °C a poprvé jsme potkali déšť, resp. velmi solidní slejvák. 🙂 Taky už nejsme uprostřed pouště, ale uprostřed lesů.
Zítra Grand Canyon.
Ta přehrada je super, ale koukám, že ji chybí dost vody.
jj, mají tu obecně málo vody. Tady i třeba na Tahoe, kde jsme byli na začátku pobytu. Ptali jsme se a říkají, že posledních 5 let je hodně suchých a hlavně málo sněhu, který jim vodní toky plní významnou měrou.