Deníček 9: Jak zabít astmatika? Vysokohorská turistika

Snídáme v hotelu, klasická Holiday Inn Express snídaně – na výběr jsou míchaná nebo vařená vajíčka, párečky ve tvaru cookies, pečivo, másla, džemy, ovesná kaše, ovoce, jogurty, skořicové rolky. Vstáváme relativně brzy, protože máme na 10 hodinu koupené lístky na jednu z místních turistických atrakcí –  Palm Springs Aerial Tramway. Na místě musíme být půl hodiny předem a ještě na místo dojet. Balíme rovnou věci, do hotelu už se vracet neplánujeme.

Jejich tramvaj není to samé, co tramvaje naše. 🙂 Jedná se o největší lanovku na světě, která celou dobu jízdy rotuje o 360°. Video z jízdy už vám Radek sdílel, ale pro připomenutí.

Palm Springs (město) se nachází ve výšce 146 m nad mořem. Spodní stanice lanovky v 806 metrech a horní 2 596 metrů. Cesta nahoru trvá jen 10 minut, takže je to docela pěkná rána na organismus. Také se výrazně ochladí. Průměrně o 15-20° C. Kabiny jsou dvě, každá uveze max 80 lidí. Jezdí každých 30 minut, v případě velkého počtu návštěvníků to umí stáhnout až na 15. Jedna druhou vždycky “tahá” vzhůru. Z vrcholku je při dobré viditelnosti vidět 320 km na sever a 120 km na jih, takový luxus jsme neměli, ale i tak to nebylo špatné.

Lanovka nás dovezla přímo do ráje vysokohorských turistů, ale svoji trasu si tu najde každý. Ve městě se dá koupit povolení k přespání za 5 USD v parku. Nahoru s námi jela skupinka lidí, která šla na pár denní túru. Celou bagáž měli na zádech. Jejich trénovanost oceňuji pořádně až cca po půl hodině. Na cestu nejezdí jen namakaní sportovci, ale lidi všemožného věku, kondice i zdravotního stavu. Potkali jsme pár babiček o holi. 🙂

Z horní stanice je vyhlídka do všech směrů, restaurace, ale i začátek všech tras. Vyrážíme na cestu. Volíme druhou nejkratší možnost – 1,6 mil (2,6 km). Má pět zastávek s výhledy zase na další části parku. Hned jako překvápko nás čeká varování, že na naší trase někdo potkal chrestýše. 🙂 No co už, divoká příroda.

Sportovně jsem se fakt předřeli. 🙂 Otevřeně přiznávám, že trasa byla jednoduchá. Pár pozvolných kopečků, nic drastického, tempo důchodcovské. I tak jsem u každého ministoupání málem vyplivnula plíce a dostala infarkt. Samozřejmě je to obecnou netrénovaností, ale astma tomu taky moc nepřidalo.  Nečekala jsem, že to bude tak velký rozdíl. Naštěstí funí i Ráďa, který s tím jindy nikdy nemá problém, takže to z části (nebo hlavně?) můžeme svést na nadmořskou výšku. Výhledy za to ale stejně stojí. 🙂 Na závěr jsme se ještě stočili na další trasu, tak jsme si to o kousek protáhli. Celkem tedy 3 km…

Američan se s tím nepáře. Místo strom odklidit nebo odklonit cestičku to prostě fikne a jede se dál. V pozadí je vidět, jak trasa vypadala.

Loučím se s Tramvají a vyrážíme do cíle naší dnešní cesty. Crowne Plaza Ventura Beach sevěrně od Los Angeles. Trošku šlápneme na brzdu a klidníme se. Bude to první místo, kde strávíme dvě noci za sebou. Hotel samotný je nic moc. Je na něm znát, že už tam nějakou dobu stojí. Má ale krásný bazén a stojí v podstatě na pláži. 🙂 Flákání a pohodě zdar.