Deníček 10 & 11: Flákání na pláži a Vegas, baby!

Ahoooj,

tentokrát hodím dva dny do jednoho, protože den desátý byl ve znamení flákání, pláže, oceánu a bazénu, a navíc doháním ztrátu, kterou oproti realitě mám. Jediným vytržením z programu je snídaně v dalším místě, které známe z Food Networku (televizní kanál). Petův snídaňový domek – místo schované v zástavě kam chodí místňáci. Podle mě se tam chodí jídlem zabít. Já si tak po snídani připadala. Další jídlo jsme si dávali až v hlubokém odpoledni, protože tohle je další příklad toho, jak Američani vnímají snídani…

Jinak se projevuji tradičně jako kachna a je problém mě z oceánu vyhnat. Ráďovi se to daří až po skoro 3 hodinách. Ono to má vlny! Nejsem stavu se jich vůbec nabažit. Takhle by to mělo vypadat všude. Radek brblá, že je to slaný, ale plavu rychle, takže není problém zmizet z doslechu. Jedinou újmu mám z toho, že mi racek ukradl noviny. 🙂 Mrchy jedny.

Den jedenáctý už je pro změnu cestovní. U moře bylo 25 °C, tak je potřeba se jet zase ohřát do pouště. Směr Las Vegas.

Loučím se s pláží a zase usedáme do naší Altimy. Tentokrát asi v půlce cesty Ráďu konečně vyháním od řízení, abych měla lepší výhled na to, jak šílená výheň venku v poušti je. Místy teploměr ukazuje až 45 °C. Cesta nám i s obědem trvala 6 a půl hodiny, takže jsme se ani významně nezasekli v žádné zácpě. Tady když vám navigace řekne, jeďtě 150 mil rovně, tak to fakt znamená rovně. Také jsme projížděli kolem jedné hodně futuristické solární elektrárny u města Primm.

Vegas na člověka vykoukne z ničeho nic. Projíždíte pouští, zahnete za kopeček a najednou velkoměsto. Vzdálenosti tu hodně zkreslují. Máte dojem, že už jste v centru a přitom vám chybí dalších 20 km. Z původní krásné třípruhové silničky se stane sedmipruhový obr s městským provozem, tak si řízení užívám dvojnásobně :). Náš hotel je přímo v turistickém centru center. Casino Royale. Cena je příznivá – je to běžný řetězec hotelů, ve kterém je tady v tomto městě i casino, neúčtují si ani další poplatky za pobyt, jako hotely v okolí (25 USD ušetřeno). Lokalitou už to líp ani nešlo. Jsme hned vedle Venetianu. Jednoho z ikonických míst. Naproti máme Mirage. Přímo na Stripu – hlavní strasse, kterou zná úplně každý.

Když jsem před cestou v práci vyprávěla, co všechno plánujeme, tak mě Evča nahlodala, že náš původní program asi přehodnotíme. Hned jak zapadlo sluníčko, tak jsem věděla, že měla úplnou pravdu a na ATV (jízda na čtyřkolkách pouští) bude zapomenuto.

Ve Vegas se dá ve dne dělat jen pár věcí – naspávat na večerní party, prohrávat našetřené peníze nebo jít na shopping. Přes den je tu 43+ °C. U nás vyhrává shopping. Konečně si ho v USA užívám a odcházíme oba spokojení s několika taškami. V hotelu ještě chvilku odpočíváme a vyrážíme na večeři do pizzerie Grimaldi v hotelu Palazzo. Dobrý poměr cena/výkon. Ve Vegas můžete jmění nejen prohrát, ale třeba i projíst, tak je potřeba si dávat pozor.

Večer je ve Vegas příjemných 36 °C. Vždycky se dá par set metrů ujít po ulici a pak je potřeba proběhnout nějakým kasinem, kde jedou klimatizace na plný koule. 🙂 Do Palazza míříme přes už zmiňovaný Venetian. Jak jsem u Rena tvrdila, že je to nesmyslný kýč, tak u Vegas je to nesmyslný luxus, který má jako jediný cíl pobavit lidi tak, aby tam protočili dolary. Byli jste někdy v Benátkách? Já jo a říkám, že ty vegaské mají všechno a ještě nesmrdí. 🙂 Je tu Dóžecí palác, Campanile, kanály s gondolami, zpívající gondoliéři, most Rialto…vše je schované uvnitř obrovského hotelu, kde je stop namalován tak, aby měl člověk dojem, že je den a spát jít nepotřebuje. Vše je lemováno luxusními obchody a restauracemi. Dá se tu krásně ztratit, nám se to úspěšně povedlo.

Každý hotel se snaží něčím zaujmout. Mirage, naproti nám, si postavil před hotelem venkovní atrakci. Bouchající vulkán, který každý večer v osm a v devět soptí oheň za zvuků “hudby”. Celá akce trvá něco přes 3 minuty. Zkusili jsme to chytit na mobily. Prvních 51 vteřin si to jen tak poplivává, aby se stihli lidi probrat, že už to začíná. 🙂 Pak to má docela šťávu.

Je pravda, že celé město mě vtáhlo tak, že bych šla pařit až do rána taky. Nakonec jsem násilím přivedena k rozumu, že zítra je taky den a tak lehce po půlnoci padáme do postele.