Vstáváme ve 4 ráno zmatení z časového posunu. Má to ale něco do sebe. Jen my dva a San Francisco cestou na snídani. 🙂
Musíme si ale chvilku počkat, první podniky otevírají až po páté ranní. Sedáme ovšem do nejtypičtějšího bistra známého z filmů. Baštíme a pomalu se rozednívá. Do naší další zastávky nám ještě zbývají dvě hodiny a tak se jdeme cournout na pobřeží, město se pomalu probouzí.
Dneska máme v plánu Alcatraz. Věc, na kterou je potřeba si rezervovat lístky ideálně měsíc dopředu (nejméně tři týdny). Jedeme hned první lodí, která k pevnosti vyjíždí. Je to takový malý člun, který vozí cca 800 lidí. Na každou půl hodinu mají 2 lodě vyprodané a lístkem vás dovezou v konkrétní čas tam. Zpátky si jeďte, kdy chcete lodí, která se vrací pro další návštěvníky. Ostrov se tedy v průběhu dne plní lidmi. Akcí, které se tam dají podnikat je několik. My však rychle šplháme nahoru do vězení samotného, kde je k dispozici cca 45 minut trvající audio tour s příběhem. Američani to mají kulturně udělané a různě vás provází NEvelkou budou tak, že člověk nemá dojem, že by ho za chvilku ušlapal dav.
- Vězni moc místa k životu opravdu neměli
- Vězení fungovalo jen cca 30 let
- Při kázeňských prohřešcích měli několik druhů samotky, až po sezení v úplné tmě.
- Jejich denní menu bylo vskutku královské.
- Dozorci si zabrali kancelář s krásným výhledem na SF a Oakland.
- Celý ostrov je okupován všemi možnými ptáky, především racky a jedná se o rezervaci, takže vše je chráněné.
Jinak mě také hodně překvapilo, jaká zima v SF panuje. Celé dopoledne je cca 16°C, na lodi to bylo obzvláště výživné, protože v celém zálivu od oceánu hodně fouká. Abychom se zahřáli, tak jsem si ještě vymyslela, že bych ráda chtěla vidět Lombard Street, když už je jen ty 4 bloky od hotelu. Radek i můj kotník mě nenávidí ještě teď. Ty 4 bloky byly hodně do kopce. 🙂 Bydlet bych tu něchtěla. Sledovali jsme celý šrumec asi 5 minut. Dopravu zde musí řídit dobrovolnice a sjíždí ji jedno auto za druhým s jediným cílem si udělat video. Pán, který vyjížděl zhruba uprostřed z garáže, se dostal dolů za 4 minuty.
Opouštíme SF a míříme do cíle dnešního dne. Reno, Nevada. Bereme to přes Golden Gate Bridge, který jsme do teď viděli jen z dálky. Vyšplháme se na první kopečky za SF a krajina i teplota se výrazně mění. O 50 mil později je už venku poušť a 35°C, což se až do konce dne téměř nezmění. Dostáváme se do země, kde už moc civilizace není. Cestu si přerušíme až v Vacaville Premium Outlets. Pověstné americké nakupování je pro mě zatím zklamání, za které si ale asi můžu sama, protože jsem se nechala vyděsit davy lidí a utekla do auta.
Poslední část naší cesty vede přes hory (Sierra Nevada). Nejvyšší kopec, na který šplháme, má 7200 stop (cca 2200m, dnes ráno jsme startovali na hladině oceánu). Na vrcholu vede lyžařský vlek. Padáme do Rena, 3. největšího města v Nevadě, kde prim hrajou kasina. Ubytováváme se v jejich srdci v hotelu Circus Circus ve 26. patře. Jedno z nejlevnějších ubytování na naší dovolené protože se předpokládá, že tam člověk zbytek prohraje.
V Renu je několik hlavních kasin, které jsou mezi sebou i stavebně propojené. Je možné tam klidně týden nevidět denní světlo. Je to příhlídka kýče a nevkusu. Každý, koho jsme tam viděli sedět, vypadá jako zoufalec a většinou se jedná o důchodce, ale najdou se i mladíci v našem věku. Sedí, nabíjejí svoji premium hráčkou kartu a běhají maximálně k automatu si ji dobít. Ten mimochodem taky bliká všemi barvami, aby na sebe upozornil. Nejvíc mě ovšem šokovalo dětské kasino, kde se učí gamblit už ti nejmenší. Třeba hod za 25c míček do skleničky, nebo na značku a vyhraješ plyšáka, jsou tam i závody plastových velbloudů, hezká simulace dostihů. Rodiče je tam hrdě vodí a podporují. Skočili jsme si na dobrou večeři a zase upadáme v 9 do komatu.
