Deníček 1: 27 hodin

Je 3:18 ráno, sobota 20. srpna. Radek nemůže dospat, já se nemůžu probudit. Dovolená začíná.

Po chvilce přemlouvání a něžného násilí vyhrává hlava rodiny. Pas i kreditku máme, k tomu 2 kufry nepotřebných věcí. Lehce po čtvrté ráno na nás čeká taxi na letiště. Je tam překvapivě hodně rušno, nějaký let ČSA za teplem. My ale míříme s KLM do Amsterdamu. Součástí businessových letenek (jo, je to drahý….) je i vstupenka do lounge – tentokrát Erste Premier. Oproti loňskému Menzies příjemné překvapení – lepší catering a i prostředí se mi líbí víc. Mínusem je, že nejsou vidět letadla. Moc se tu neohřejeme a už nás volají do letadla. Čeká na nás cityhopper – takový autobus s křídlama. Let je rychlovka a a za hodinu deset minut přistáváme.

Projít letištěm v Amsteru nám zabralo 20 minut a to bez žádných dalších bezpečnostních kontrol. Odpovídá tomu i velikost KLM Crowne Lounge, ze které se mi podaří vyfotit cca pětina. Hala velikosti hlavního nádraží. Gin s Tonicem mají dobrej, takže tady tu hodinu a půl přečkáme s úsměvem. 🙂

Zlatý hřeb dnešního dne je ale cesta AMS – SFO velkým Boengiem 747-400.  Náš domov pro dalších 10 a půl hodiny. Místa máme uplně vepředu 1J&1K. Businessem máme vlastní dveře, ještě před usednutím už mám na stole bublinky (ne moc dobré) a milý letušák nám říká, že je tu od toho, aby se o nás postaral. Následně přichází samotný kapitán s omluvou, že budeme mít půl hodiny zpoždení (nakonec je to hodina) kvůli problémům s naložením letadla, ale že nám ručí za to, že nás dostane na místo včas. Rozhodně budí důvěru. 🙂 Po dalších pěti minutách ještě přijde na pokec vrchní letušák – pán cca kolem 60 let. Starají  se o nás královsky. Celá cesta se dá shrnout – alkohol, jídlo, alkohol, jídlo, alkohol, spousta místa na nohy, 5 hodin spánku, jídlo a kus filmu. Uteklo to v pohodě. 🙂 Jen jsem prý prospala zmrzlinu. V SF přistáváme nad vodou, zvláštní pocit – moře, moře, moře a letadlo se si sedne.

Díky business letenkám nás pouští z letadla jako první, takže i první jsme na security. Jen pár otázek, jestli nepašujeme šneky a pak už nás vítá země neomezených možností. Je to fakt jiné, místo kousek dojít nám přistavují modrý vláček, který nás veze k přistavenému autu. Nissan Altima, červený. I v sobotu v poledne je kolem letiště docela provoz. Vyrážíme nakoupit do Walmartu americké SIM karty, zabere nám to i s cestou skoro přes 4 hodiny, protože první je až v San Jose. Sehnat předplacenou SIM (která nestojí nesmysl a má rozumná data) není úplně jednoduché. Úspěch slavíme až ve druhém Walmartu. Tenhle systém tu moc propracovaný nemají.

Pak to otáčíme zpátky na sever do úplného centra San Francisca – SF Downtown. Dneska bohužel hrají Giants zápas (baseball) a tak si postojíme v proslulých kolonách. Do hotelu se dostáváme v šest večer. Na nohou jsme už 24 hodin. Hladoví jak psi jsme našli první indickou restauraci, která mi sežehla vnitřnosti (poučení pro příště) a v devět večer upadáme do bezvědomí.