Deníček 18 & 19: Nic a velryby

Článek dopisován už v Praze a o Vánocích. 🙂 Právě jsme si pořídili opožděný vánoční dárek – paní na úklid a tak mám chvilku času a odpočatou hlavu. Ale nebojte, v srpnu jsem si psala poznámky, takže aspon částečně autentické to bude.

Den 18: Neděláme nic, s troškou přejíždění do Watsonville

trasa

20160906_104511Balení se stává trošku komplikovanějším a na cestu k autu už si bereme i vozíček, protože je to výrazně pohodlnější a nepotřebujeme tolik rukou.

Po cestě se stavujeme v Gilroy Premium Outlets. Ráďa o nich začal mluvit už před rokem, že tady se budu moct libovolně vyřádit (se svojí kreditkou). Ve finále jsme oba zklamání a zničení. Zklamaní z toho, že obchody jsou naprosto tuctové a slevy nezajímavé. A zničení z 35° C ve stínu, kde ovšem žádný stín není.

Jediná skutečná výhra je nový kufr. 🙂 Kriplík půjde do zaslouženého důchodu. Tedy až v Počernicích na smeťák, o cestu letadlem do Prahy jsme ho nakonec nepřipravili a ještě nám posloužil.

 

Den 19: Sledování velryb & 17-Mile Drive (EN)

Jestli jsme se včera flákali, tak dnešek je o to akčnější. Vstáváme a jedeme přímo do Monterey, kde máme zaplacený výlet lodí na sledování velryb. Moře vypadá super klidně a už cesta k lodi je zážitek, protože se všude flákají a sluní lachtani.

img_8061 img_8070

Jako už je naším dobrým zvykem, sedáme si na příď, kde to nejvíc houpe. Projeví se to poprvé až pár kilometrů od břehu. Vedle nás si sedá takový upovídaný američan, kterého jsem ulovila na nové triko Pats. Až po chvilce zjišťuje, že jsme z Evropy. On to jede po x-té a teď zrovna s kamarádama z Německa. My vypadáme natěšeně, on tak moc ne. Prý mu to přijde dost zvrácené, jezdit rušit ty krásné tvory. Prý o tom místní dost vedou spory. Příroda vs peníze. Zatím nechápu, ale to přijde… Vyrážíme 🙂

img_8080 img_8075

Na lodi je nás +/- 50-60. Společnost, se kterou jedeme, vypravuje loď přes den každých půl hodiny a není jediná. Celý výlet trvá cca 3 hodiny. Probíhá to tak, že vás odvezou 10 mil od pobřeží, kde už čeká dalších 5 lodí. Čeká se až velryba vyfoukne sloupec vody a všichni se na to místo rozjedou a koukají. Vyfotit něco jiného než miniploutvičku se stane prý tak 2x za rok. Navíc velryba jako bonus vydrží pod vodou klidně i 15 minut. Je to opravdu až divný hon. Někde se objeví kus a hned se tam všichni rozjedou, abychom my turisti mohli zkusit štěstí a ulovit si fotku. Harpunu Radkovi zakázali. Ve finálě se mi něco málo přece jen zachytit povedlo.

Po cestě zpátky to začalo trošku houpat a jak již tradičně, nás to uspává. 🙂 Hned píšeme do Čech, že je potřeba uspořádat další dovolenou na jachtě. Září 2017, těš se. 🙂

Míříme na oběd do další restaurace objevené přes FoodNetwork. Hyperbio, sustainable, organic restaurace 🙂 http://thewildplumcafe.com/ Ráďa oběd skvělý, já oběd průměrný, ač vypadá krásně, nepřekonatelný koláček z jejich vlastní pekárny.

Máme ještě chvilku času a tak míříme na 17-Mile Drive. Další z megadrahých adres v Kalifornii, místo podél pobřeží s vilami za několik miliónů dolarů, se světovým golfovým hřištěm Pebble Beach známé záludným větrem, místo, kde rostou cypřiše, a je úplně jedno, kde zastavíte, fotky vyjdou bezvadně. 🙂 Vjezd je zpoplatněn 10 USD, zároveň ale dostanete slevu 10 USD v jejich obchodech se suvenýry. Místní vybrané prostředky využívají na opravu komunikace, udržování vyhlídek, atp. Bylo to nádherné, na každých pár set metrech zastávka a skoro na všechny jsem potřebovala, i když nás přepadla šílená mlha. 🙂 Doufám, že se sem ještě někdy vrátím. Na volné nemovitosti jsme se preventivně mrknuli, ale počkáme až bude pro nákup domu lepší doba! :-)) Byla to krása. Každou fotku mám hrozně ráda, jsou vidět i fakt záludné a divoké vlny. 🙂

Pak už jen míříme zpátky do hotelu. Před námi je posledních pár dní a začínám být nostalgická preventivně už teď. 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.