Deníček 12: Paříž a New York

Dobré ráno, Vegas,

jak jsem zmiňovala včera, ve Vegas přes den funguje jen vyložený teplomil a k těm já nepatřím. Je to poznat i na ulicích, kde je tak pětina běžného večerního provozu. Dneska tedy pro změnu zase míříme do nákupáků, kde je naplno puštěná klimatizace a schováváme se před nesnesitelným vedrem. Největší úspěch jsou dvě kožené pánské peněženky dle Ráďových standardů a za pakatel. 🙂 Přežíváme do večera. Aby nám to lépe uteklo, tak na pozdní oběd / brzkou večeři volíme další restauraci, kterou jsme měli na seznamu už z domova. Hash House and Go Go v hotelu LinQ.

Subjektivní hodnocení: koktejly excelentní, žebra nic moc (víc nic než moc). Musela jsem se s nimi dost prát, tuhé, hužvovaté a ani chuťově žádná hitparáda. Radek si dával krabí dortíky a ty prej byly dobré. Takže zážitek jo, ale znova už nepotřebuji, případně bych volila jinak. To co nosili stolům kolem nás vypadalo dobře.

Dneska je v plánu jižní strana Stripu. První ze zastávek je zpívající fontána u hotelu Bellagio. Další turistický tahák. Fontána fontá každých cca 15 minut a několik skladeb. Mají to fakt vychytaný. 🙂 Klidně bych tu vydržela ještě na několik dalších představení, ale cesta nás láká dál.

Náš nejvzdálenější cíl byl hotel New York – New York. Shluk staveb  postavený tak, aby evokoval Manhattan, vč. sochy svobody nebo brooklynského mostu. Fotka tentokrát převzatá z wikipedie. Uvnitř jsou samožřejmě simulované newyroské uličky. 🙂

Photo by http://www.world-wide-gifts.com/souvenirs/north-america/united-states/nevada/

Uprostřed hotelu mimo jiné začíná také horská dráha, která běží kus vnitřkem a oběhne celý komplex. Autíčko vypadá jak veliký žlutý taxík. Vrchol má ve výšce 66 m, největší propad je 42 m a dosahuje rychlosti 108 km/h. Párkrát vás to hodí hlavou dolů. Na tuhle věc jsem dokonce i vyrazili. 🙂 Cena lístku pro jednoho je 14 USD. Dávám suprové video, které je k dispozici na youtoube. Jen má smysl koukat az od 1:45. Do té doby je jen vozítko vytahováno pomalu nahoru. Jediný rozdíl oproti nám je, že jsme si to dali v noci a měli krásný výhled na rozsvícené Vegas. Přiznávám, měla jsem křeč v prstech ještě pět minut, jak jsem se usilovně držela. Na druhou stranu to krásně sesypalo a přeskládalo obsah žaludku, kterému se ta žebra nelíbila od té doby už neprotestoval. 🙂

Las Vegas je jedno z mála míst v US, kde se smí pít na veřejnosti. Tak toho využíváme, kupujeme si pivo a pomalu se stáčíme zpátky k našemu hotelu. Jejich plechovky jsou veskrze pro-české. Mají obsah 750 ml. Škoda, že obsah už moc pro-český není.

Koukáme na Monte Carlo a stavujeme se i v Paříži. 🙂 Dostávám pusu pod Eifellovkou, heč!

Uťapaní míříme do hotelu. V nohách máme skoro 7 km městem, kdy je potřeba dobře plynout v davu a vhodně volit, kdy už se zapadnout na chvilku do klimatizace a kdy to ještě vydržet. Hotely často hrozí tím,  že už se z nich nedostanete. Horkou novinkou je, že se mi povedlo si udělat puchýře mezi prsty u nohou. Jsem to ale šikula, takže na konci ještě míříme do lékárny a do Sephory. Ani jedna z těchto institucí nezávírá. 🙂 Obchody s módou si pak dávájí pauzu mezi 1 v noci a 10 ránou.

Za dva dny jsem navštívila Benátky, New York, Paříž, Monte Carlo. Severní část Stripu už není v našich časových možnostech, takže Stratosphere nebo hotel, ve kterém bydlí živí tučňáci (Wynn) třeba někdy příště.