Na začátek dvě omluvy. Promiňte, že jsem se tu neozývali. Posledních pár dní bylo v hotelech, kde se google okno načítalo 7 minut a test rychlosti pro jistotu vůbec. Uploadovat na něčem takovém fotky bylo nemožné. A omlouvám se na Žižkov, mám dojem, že už jsme si všechno o lodi řekli. 🙂
Konečně vstávám z donucení v půl osmé ráno a ne dobrovolně. Pretočení na americký režim mi tedy zabralo celý týden. Snídaně a vyrážíme směr přístav v San Diegu, kde parkuje hlavní zábava pro dnešní den – USS Midway. Kdo se cítíte s angličtinou, tak v anglické verzi wikipedie je spousta zajímavostí, česká je dost ochuzená.
Na parkovišti stojíme jen krátkou frontu. I v Americe platí, že je lepší mít lístky předem. Občas bývají levnejší, ale hlavně přeskočíte spoustu lidí u pokladen. Po vstupu dostáváme sluchátka na audio tour. Má celkem 66 zastávek a začíná v hangáru (oficiální mapka lodi). Byli jsme tu celkem čtyři hodiny a nemám dojem, že bychom vůbec slyšeli všechno. Podle mě se to ani nedá. Například výkladů o různých letadlech jsem slyšela 6 a tuším, že jich je něco k 25.
Letadlová loď byla postavená v roce 1945 a sloužila aktivně do roku 1992. V roce 2004 dokončili přestavbu na muzeum a zpřístupnili veřejnosti. Na délku má necelých 300 metrů a v průběhu návštěvy ji proběhnete x-krát tam a zpátky s ještě párkrát nahoru a dolu. 🙂 Jsme rebelové, tak jsme nešli popořadě, ale hned zamířili na vzletovou palubu. Zde odpočívá většina vystavěných letadel. V dnešní době už je to také moderní naúhlovaná paluba, která umožnuje současně přistání i vzlety. Zajímavé je, že USS Midway byla původně postavena s palubou rovnou a na moderní typ ji přestavěli mezi lety 1955 a 1957.
Rozdíl je vidět na modelech dvou lodí, které tu mají vystavené – USS Langley (CV-1) a USS Gerald R. Ford (CVN-78) – první letadlovou lodí a poslední, kterou si námořnictvo přebere letos.
Na palubě zrovna probíhá slavnostní zakončení jedné ze škol amerického námořnictva a část je uzavřena. Stejně jako o pár metru vedle je oslava odchodu do důchodu nějakého hodnostáře. Prý je to tu dost běžně, vč. svateb a pohřbů. Chtěli jsme se mrknout i na můstek, ale cedule hlásí, že dneska máme smůlu, tak se vracíme k letadlům a následně i k záchraným vrtulníkům, do kterých vám dovolí sednout a připoutat se.
Z přídě je vidět na protější břeh zálivu, kde parkují jiné dvě lodě, které jsou ještě v aktivní službě. USS Carl Vinson (CVN-70) a USS Theodore Roosevelt (CVN-71). Obě na pravidelné údržbě. Životní cyklus jedné posádky má 18 měsíců. Třetinu trénujete, co s lodí dělat, třetinu aktivně sloužíte a zbylých šest měsíců ji opravují.
Procházíme kolem můstku a teď je otevřený, tak předbíháme 3 důchodce a vyrážíme na jedinou komentovanou prohlídku na celé lodi. Zjišťujeme také, proč bylo zavřeno. Berou pouze dvacet návštěvníků každých čtvrt hodiny. Věc, kterou na Americe miluju je, že tu je na každém místě spoustu dobrovolníků, drtivou většinu z nich tvoří důchodci, kteří rádi poradí, pomůžou, ale i povypráví další zajímavosti. Vtipně, mile, zajímavě. Po můstku nás provází kapitán ve výslužbě. Šplháme několik pater za suprového výkladu. Věděli jste, že už tehdy měli handsfree? :-)) Zaujalo mě, že se americké námořnictvo vrací k výuce obsluhy astrolábu a námořní navigace. Jsou paranoidní, že se satelity dají sestřelit.
Vracím se na palubu, kde zrovna probíhá výklad toho, co se vše muselo stát, aby letadlo mohlo odstartovat. Která barva uniformy znamenala co – transport letadla z hangáru, zprovožnění zbraní,… celé to stíhali za 90s. 🙂 Pak už se propracováváme do dalších pater. Je zde např. několik místnosti, které se starali o komunikaci. Fungovala jim potrubní pošta, které říkali králičí. Kajuty posádky, kapitána i admirála. Zajímavosti, co se na celé lodi spotřebovalo za den. 🙂
Měli i vězení a svého účetního! 🙂
Sestava letadel, které USS Midway nesla se v průběhu let podstatně měnil. Na lodi také naleznete mnoho místnosti, kde se plánovali operace jednotlivých letek. Zhruba u osmé jsem se ztratila. 🙂
Po čtyřech hodinách už uťapaní odjíždíme. Viděli jsme lod asi celou – od motorů pod úrovní hladiny, až po můstek, odkud ji řídili. Ale podle mě není v lidských silách si poslechnout celý jejich audio program. Každopádně to bylo supr. 🙂 Ještě se rozhodujeme, že se mrkneme do outletů, které sedí ihned za mexickou hranicí. Stojí za prd, ale viděla jsem Mexico přes plot. 🙂 A aspoň jsme se stavili v mexické restauraci, která byla geninální a konečně měla normální porce. Dobrou, zítra zoo.
