Možná se začíná blýskat na lepší časy. Probudila jsem se ve 4, ale přemluvila tělo, že do šesti to zkusilo ještě protáhnout.
Vylézáme z brlohu a venku je nádherný vzduch, slunečno, 18°C a krásná panoramata okolních hor. Zažívám nefalšovanou kontinentální snídani – toustový chleba, marmeláda a odporný kafe (i v porovnání s našimi automaty na kafe v práci). Nevíte někdo, proč se tomu říká kontinentální? To se to za 500 let nezměnilo?
Všichni si tu s námi chtějí povídat, odkud jsme, jak se máme. Osobně to vidím tak, že mě x-krát za den někdo urazí. 🙂 Dokud mluví Radek, tak je vše ok. Hned jak promluvím já, následuje otázka, odkud, že jsem. Na to odpoví muž, že z ČR. Pak oni hodí zvědavý pohled, jestli my jako oba, že u něj žádnej akcent neslyšej…mno co už. 🙂
Stejná situace nastane po cestě ze snídaně, kdy si nás uloví Mike. Ptá se jak se máme, co děláme, kam jedeme. Původně nám chtěl nabídnout projíždku lodí po Tahoe, ale když teda odjíždíme a tím ideálním směrem, tak že by nás rád pozval na předváděcí akci, kde nám dají jako dárek 150 dolarů. Tak se ptáme v čem je háček, prý v ničem. Provedou nás po 5 hvěždičkovém luxusním dovolenkovém středisku a bude to trvat hodinku a půl. Po chvilce váhání nakonec souhlasíme. To se vytasí s tím, že máme zaplatit 20 dolarů jako závazek, že tam skutečně dorazíme. Já bych couvnula ihned, ale Radek je dobrodruh, tak jedem…
Vyšplháme se nahoru do hor. 8000 stop. Kolem nás jsou krásné výhledy do okolí, luxusní horské chalupy i horské vleky. Hotel, kam míříme, je až na vrcholku. Hned na parkovišti se nás ujmou a vezou nás luxusním GMC (veeeeliký auto) asi 60 metrů do kopce. Hned si nás přebírá kluk, který vysvětluje timeshare systém, provádí nás po celém komplexu a ukazuje vše, co by nás ke koupi zlákat mělo. Jejich pokoje jsou obrovské, s geniálními výhledy (to už jsem říkala, co?), druhů zábavy je nespočet. Přirovnala bych to asi nejblíž ke Kellermans z Hříšného tance nebo rekreacím ROH. Od tenisového trenéra ke golfovému putting greenu, projížďkám na kole nebo degustacím všeho možného. V podstatě jen čekám, že za rohem vykoukne Patrick Swayze. Pak nás zatáhnout zpátky do zasedačky a představuji finanční stránku věci – jen 21 000 dolarů, když to vezmeme na místě. Pokud bychom chtěli kdykoliv jindy, tak 25 000 USD a cca 500 USD ročně na pojištěních a dalších poplatcích, které za nás ale budou platit, když to vezmeme tam. Celá “obchodní” část trvá asi 10 minut, nikdo na nás netlačí, můžeme na záchod, pro pití i sváču tady mají. :). Tak jim děkujeme, bereme si svých 150 dolarů a pokračujeme v cestě do Bishopu, což je náš dnešní cíl cesty.
Cestou to bereme přes Bridgeport, kde vidím svého prvního kovboje a dáváme si obídek a Lake Mono, kde se krátce zastavujeme. 🙂 Jinak jen projíždíme Sierra Nevadou, je to prostě krásný. A taky bez signálu, úplně. Vidlákov. Běžně tu vidíme obydlí Kletuse ze Simpsonů nebo Trevora z GTA, včetně jich samotných, a pak taky krajiny, kde není vůbec nic.
Bishop město uprostřed hor, necelých 4 000 obyvatel, jedna hlavní ulice, kde se soustředí veškerá zábava, obchod s potravinami a jinak nic, ale už jen kvůli těm potravinám ze mě 4. den vypadává, že bych tu chtěla žít. Těším se, až něco takového dojde někdy k nám. Bydlíme tu v Holiday Inn Expressu. Zatím pro mě jednoznačná jednička a asi odměna za ten motel. 🙂
